Bronzy s vůní medu

…aneb útlé sochy Jaromíra Garguláka

Nová výstava soch v prostorách Pavilonu Slunce v Galerii sv. Jan na Slapech láká na subtilní a zvláštně zkroucené bronzové plastiky moravského sochaře a výtvarníka Jaromíra Garguláka. Autor využívá k vytváření svých děl nejprve voskovou formu z pláství medu, podle které potom odlévá bronzový výsledek. Do postav i předmětů se tak neopakovatelným způsobem vtiskává typický povrch včelí plástve složený z šestiúhelníků. Není to náhoda, to spojení křehkého a teplem se rozpouštějícího vosku a pevného tvrdého kovu, myšlenka spojit nespojitelné totiž provází Jaromíra už velmi dlouho, na VUT dokonce odevzdával jako svou závěrečnou práci materiál zabývající se metodou lití kovů na ztracený voskový model!

Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu  Bronzy s vůní medu

ODKUD JDU, KAM SMĚŘUJI A KDO MĚ PROVÁZÍ…

Narodil jsem se 5. Února 1958 do rodiny Garguláků jako čtvrté dítě.

Na základní škole jsem se na dvě pololetí zapsal do tehdejší tzv. lidové školy umění na obor kresba, jenomže jsem pro neomluvenou absenci a neodevzdání povinných prací nebyl klasifikován.

Se spolužákem Karlem Martiškem jsme plánovali studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, ale nakonec žádný z nás přihlášku nepodal. Neměl jsem patřičná doporučení a svazovala mě velká tréma. Karel odešel do zemědělství a já na jižní Moravu, na železniční učiliště ve Valticích. Studoval jsem jak kolejový svršek, tak podvozky lokomotiv, mrznul ve vagonce Břeclav, opravoval brzdové systémy, čerpadla a seřizoval spalovací motory. Při tom všem jsem kreslil své představy o světě.

Schraňoval jsem články o malířích, graficích a sochařích, sbíral reprodukce, kupoval knihy a chodil na výstavy. Přitom jsem podle bratrových kreseb, pastelů i soch ze sádry, dřeva a kamene tvořil své méně dokonalé napodobeniny. Z kreslíře a malíře samouka se ze mě stával samouk sochař.

Na podzim roku 1979 jsem začal studovat na strojní fakultě VUT v Brně. Hlavním důvodem, proč jsem šel studovat, byl strach z dvouleté vojenské služby, protože jsem si nedovedl představit, jak bych se vyrovnával s kasárenským omezením. Ukončil jsem studia na katedře slévárenské technologie a nastoupil do Sigmy ve Slatině. Psal se rok 1982 a to už jsem měl odlito osm plastik z nerezavějící oceli.

V letech 1983 – 1992 jsem v Sigmě vykonával různé technické funkce a plastiky jsem tvořil jen jako hobby.

V květnu 1993 jsem si pronajal slévárnu barevných kovů v A. S. Šmeral Brno.

V letech 1994 – 1999 jsem souběžně s vlastní činností výtvarnou neustále působil jako technik v různých firmách, jejichž názvy mně již splývají. Rozhodně se však všechny orientovaly na slévárenskou výrobu a vždy sídlily na území areálu Tuřanky. Jakmile se v roce 1999 rozhodlo, že slévárenské aktivity v tomto prostoru budou utlumovány, opustil jsem technické zaměstnání natrvalo. Téhož roku a v témž areálu jsem koupil jednu z budov určených k prodeji.

A od té doby je Jaromír Gargulák svým pánem a v tomto původně slévárenském objektu vytváří svá typická bronzová díla. Vznikly zde i dary pro papeže Benedikta XVI., které si u Jaromíra Garguláka dalo zhotovit město Brno. Mělo to být něco užitečného a při tom lehkého – výsledkem byly předměty používané při svatém přijímání - zlacený kalich a patena a k tomu osobní dar od sochaře, zlacený proplétaný kříž. Svou podobu tady také získalo něžné pítko pro Velehrad, socha Jana Pernera v České Třebové, která rozvířila poklidné vlny tohoto města, ale také busta Leoše Lanáčka, nebo zcela nová moderní insignie fakulty informatiky v Brně (berla, na kterou absolventi přísahají při promoci) a mnoho dalších.

Na jeho menší objekty se můžete nyní podívat právě na Slapech, v Galerii sv. Jan, která je otevřena denně a vítá všechny návštěvníky ze širokého i blízkého okolí.

„Před pětatřiceti lety jsem vyřezal svou první dřevěnou plastiku, před pětadvaceti odlil svou první bronzovou plastiku, a aby toho nebylo málo, před patnácti lety jsem si poprvé pronajal slévárnu.“

Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák  Foto Gargulák