Projektu multifunkční budovy se ujal renomovaný česko-německý architekt a interiérový designér Jiří Georg Gebert, který má ve svém portfoliu golfové projekty realizované např. v Austrálii, ve Spojených arabských emirátech, v Německu, Švýcarsku, USA, Dominikánské republice a také v České republice. J.G. Gebert je členem Komory Českých architektů a členem Bayerische Architektenkammer. Za sebou má již celou řadu staveb typu Golf Clubhouse, Golf Residence, Golf Hotel a také Golf Estate Development, realizovaných po celém světě.
Jeho projekty jsou typické pochopením souvislostí místa a vkusným začleněním stavby do architektury krajiny. O projektu Golf Parku Slapy sv. Jan a jeho multifunkční budově říká toto:
"Pavilon Slunce vás chce oslovit v harmonii s přírodou slapských golfových plání svou pestrostí a elegancí. Stavím v konkretním prostředí, a proto vždy znova hledám dobře promyšlenou lokální odpověd. Nové technologie, postupy a materiály jsou výzvou pro architektovu fantazii. Stavba ale nezná zkušební prototypy a sériovou výrobu, na rozdíl třeba od dokonalého značkového globalizovaného produktu; tvoříme unikáty. Pavilon Slunce je jedinečný produkt. Architektura se musí měřit s tak rafinovanými systémy jako je sama příroda, už proto nemám pochopení pro nápadůprostá řešení a banální formy. Enjoy your stay."
JIŘÍ GEORG GEBERT
* 6.6.1942, V PRAZE PODOLÍ
ČVUT fakulta architektury a pozemního stavitelství
Akademie výtvarných umění, Škola architektury (nedokončeno)
člen Komory bavorských architektů
člen Komory českých architektů
člen Komory českých designerů golfu
Co napsal Jiří Georg Gebert o Pavilonu Slunce...:
"Pavilon Slunce" je koncipován jako prototyp klubovny elitního sportovního klubu... V Podolí, kde jsem se narodil, jsme se dívali s terasy nejen na celé pražské panorama ale i zblízka na dva již zbořené a přesunuté veslařské kluby,kde jsem dodnes i členem. V Melbourne, kam jsem v roce 1980 odjel navštívit matku, jsem navštěvoval jako host pravidelně slavný Gooyong Tennis club. Dlouho před tím než jsem začal hrát před 15 lety Golf. No a pak jsem začal spolupracovat v Mnichově se dvěma kancelářemi, které projektovaly golfové rezidenční developmenty a klubovny. V Německu, Itálii, Španělsku, na Malorce, Manorce, v Dubaji, Dominikánské republice...
Klub v jeho původním smyslu je typický britský produkt. Rozšířil se po celém světě a jeho koloniální forma je golfu zvláště blízká. Konzervativní instituce založená na výjimečnosti a kvalitě. Objekt "Pavilon Slunce" je moderní prosluněná stavba. Místo, na kterém bude stát, je na vyvýšeném bodě blízkého okolí, jako keltská pozorovatelna. Stavba obklopená záhony květin, stromky a několika borovicemi bude vydechovat atmosféru přírody vltavského udolí.
Přicházíte k objektu. Na zdech a pergolách rostou věčně zelené i kvetoucí porosty. Strohá elegance zeleného hřiště je v bezprostředním okolí objektu vystřídána jistou dávkou exotiky. Okna a terasy se dívájí do všech stran. Na východ na Rabyňskou horu s jamkami 1 a 6, na sever míří pohled přes jezírko s biotopem k druhé devítce, na jih je nádherný výhled k přehradě a ke Ždáni. Vycházející slunce osvítí kruhový segment terasy a vstoupí do domu prosklenou čelní stěnou. Na kraji segmentu východní "Terasy", tři kamené sloupky stojí jako milníky ve směru výcházejícího slunce jarní a podzimní rovnodennosti a letního a zimního slunovratu.
Průběžný pás obloukového světlíku pustí široký proud slunečního světla do osy interieru, neseného a lemovaného sloupořadím. Rám z leštěného dřeva bude odrážet paprsky světla do stran restaurace a sálu.
Ve východním čele stavby stojící krbová zed s mřížkami orientálního kamenořezu, ustí do dvou lesklých komínků na střeše, které si hrají se světlem a odrazy interieru. V pasu světlíku na síti z ocelových lanek rozprostírá své výhonky exotická rostlina. Listí prosvícené sluncem mi připomína průhledný stín eukalyptů v tropickém arboretu. Okna cedí proužky bambusových závěsů světlo, které je rozptýlené závěsem z látky světlého odstínu s motivy bambusových listů.
Na západní straně budovy v klubové místnosti mezi čtyřmi dřevěnými sloupy visí disk z lestěného tombaku a odraz slunce putuje po stěnách.
Místem, kde svou hru probírají 4 hráči, je jednoduchý bar "U 19 jamky", pod prověšeným baldachýnem připomínajícím prozářenou moskytieru...
Na velkoplošné obrazovce pozoruje několik hostů přenos posledního Ryder Cupu. U jiného stolu si dvojice pohodlně usazená na vyplétaných křeslech nechává servírovat krevetový salát na stylových talířích a zapíjí ho moravským vínem. Za soumraku je "Místnost restaurace" naplněna měkkým světlem, které přichází ze zdroje ukrytého v konstrukci krovu. Kouzlo koloniálního pavilonu akcentují decentní detaily indické dřevořezby.
Obrazy na panelech a stěnách jsou součástí včera otevřené výstavy. V dřevěných polstrovaných blocích u krbu je cítit vúni hořících bukových polen. Sejdeme několika schody ze vstupní haly k "Arealu Wellness". Za masivními kazetovými dveřmi je místnost, která je malým překvapením. V čele v tmavé nice pod klenbou s dekorativní mozaikou je vířivka s prosvícenou čeřící se vodou. Sauna v rohu místnosti je obložena vně i uvnitř stejnou jemnou mozaikou. Celé zařízení špičkové moderní balneoterapie je zároven reminiscencí orientální lázeňské kultury.
Celá stavba v celku a každým detailem vyzařuje rovnováhu a protiváhu k dennímu shonu. Den se vydařil.
A co napsal Jiří Georg Gebert sám o sobě...:
Od roku 1976 jsem byl na volné noze a navrhoval hlavně interiéry restaurací.To skončilo zákazem činnosti v roce 1982 v Husákově akci proti svobodným povoláním.
Proč jsem odešel je nasnadě: nechtělo se mi topit v kotelně ani chovat ovce na chalupě. V roce 1980 jsem navštívil na púl roku matku v Melbourne a pracoval jako architekt. V roce 1984 už to tady dál nešlo, kamarádi jeden po druhým balili kufry. Nikdo nevěděl, že to za pět let praskne. V Německu jsem měl přátele a děda byl taky rodilý Bavorák ze Šumavy, který s českou babičkou silně počeštil. Proto Jiří Georg. V německém pase je Georg Jan v českém Jiří Jan. No a Jan je jméno české i německé. Proč ne. Můj bratr žije v Praze a dostal jméno John.
Projekty v Česku
Jsem spoluautorem hotelu Intercontinental v Pařížské v Praze. Šlo o první stavbu s americkým investorem za totality. Způsob práce, velkorysost konceptu, důvěra a dvoustranná spolupráce s architektem Filzakem byly nejlepší školou profese stejně jako byly 200 stránkové standardy řetězce hotelů Intecontinental i prohlídky těchto hotelů v Evropě. Zkušenost v té době neslýchaná. Navrhoval jsem řadu studií hotelů pro Čedok, stavělo se tehdy málo. Nabídky na vedoucí místa byly spojené s politickým vydíráním. A tak pro mě období hotelů v Česku skončilo. Příležitost navrhovat hotelové interiéry jsem pak plně využil v Německu. Nějaký čas jsem se snažil architektům sídlišt vysvětlit, že živé město potřebuje tržní ekonomiku a že architekturu neděláme pro uznání kolegů nebo pro módní trend ale pro lidi, například v recenzích zásadních západních publikací, pokud to tedy v té době ještě šlo.
V totalitě jsem měl čas malovat. Je tu serie poloabstarktních leteckých pohledů na australskou poušt a balík aktú tažených expresivní konturou. Dvě výstavy v Mnichově. A několik let jsem bral v Mnichově i zakázky ilustrovat pro reklamní agentury. Byl jsem už v 90 letech mistrem computerové vizualizace, později stále častěji ve spolupráci s českým kolegou. Dráha umělce mne ale neláká. Což není architektura umění? Za dnes prominentním umělcem je většinou krátkodechá sebe-exhibice a prodejní schopnosti galeristů.
Snažím se psát a mluvit do věcí, na které mají mnozí opačné názory. Třeba rozvoj města, architektura nebo politika. Miluju konflikt, když na něj dojde.
Moje stavby
Moje stavby - to je silné slovo. Některé mám opravdu rád. Víte jak je to s autorstvím, když jdete do kina. Spolupracovníků jak na běžícím pásu. Co je režiser bez kamery, produkce a co autoři, herci, scenárista, hudba atd. Film může dostat 8 Oskarů a každý dostane někdo jiný. Ale i architektura je týmová práce. Stavební projekt je týmová práce projektantů a stavařů, která používá prvky a produkty, které vybádali, zdokonalili a vyzkoušeli v široké spolupráci celé firmy. Moje autorství může být výtvarný nebo urbanistický koncept a vedení projektu do posledního detailu podle záměru, který je k poznání na hotovém díle. Buď to investor chápe, nebo, což vidíme ve většině staveb, se záměr stavby redukuje počty na návratnost investice a ambice architekta na zajímavou fotku do časopisu. Pochopení, že hodnota investice bezprostředně souvisí s kvalitou architektury a ne s prominentním jménem, vyžaduje jistý kulturní nadhled. Ten v Česku obvykle s nahromaděním finančních prostředků nesouvisí.
Interiery
Moje návrhy interiérů pro výběrová řízení velkých projekčních firem stála na mojí vizuální prezentaci. Báječná práce, ale je třeba ji báječně honorovat. V Austrálii jsme rekonstruovali na muzeum nádhernou starou továrnu se čtyřpatrovou strojovnou se smaltovanými nádržemi. "Pumping station", která pumpovala kdysi odpad do moře. Projekt golfového resortu v Dominikánské republice, Golf resort Djebel Ali v Dubaji, nebo Clipper Club v LA, Zurichu a Paříži. Jindy to byla Malorka, Menorka, pokaždé jiná kultura, kterou chcete respektovat. Pokud jde o exotiku, tak mohu tvrdit, že moje návrhy interiéru jsou opravdu, když ne trvale a když ne na všech, tedy určitě v prostoru miliónů míst zeměkoule. Navrhl jsem asi 20 luxusních interiérů soukromých letadel, pro hlavy států včetně japonského císaře; kanceláře pro krále, prezidenty a vládce orientu i podnikatele a věru nevím, kde právě co letí, třeba zrovna nad námi...
Představte si, že máte budget, kde se počítá s nejdražšími materiály, kde stoly mají desku z polodrahokamů lemovanou zlatou žilkou. Na stěnách jsou potahy z nejvybranějších materialů a uprostřed sálu v Boeingu 747 navrhnete prosvícený taneční parket pod reminiscencí hvězdné oblohy. Nový Boeing Dreamliner má ale skutečně okno ve stropě. Nebo pracujete na boxu pro 1.třídu Airbusu 360, který stojí tolik jako Mercedes S klasse.
V architektuře nemám nikdy sám problém, ten je u ivestora nebo stavebního úřadu. Největší oříšek je dnes s tím, proč v kanceláři najednou nefunguje síť komputerů nebo netiskne tiskárna. Někdy taky přesvědčit investora, že méně je více nebo naopak. Architektura a interier mají problém, a to je budget. Minimalizmus je nouzový návrat do Neandertalu ve značkovém High-Tech prádle. Co vypadá jako technicky inovativní nebo formálně extrémní stavba mají lepší studenti na papíře, ale jen prominentní realizují, někdy i zcela špatně. Kdo věci nerozumí, může si myslet, že fantazie je výsadou jmen jako je Frank Gehry.
Beru každou nabídku od inteligentního kooperujícího a finančně fundovaného investora. Vždycky se nenusím trefit. Teším se, že mi náročný investor zase někdy zadá vilu s výhledem do kraje nebo někde na pobřeží. S Tomem Charvátem jsme si padli do oka, protože Pavilon Slunce s klubovou atmosferou je to, co oba máme na mysli, a co na Slapy patří. V té době jsem projektoval a pak realizoval pro obchodní řetězec Peek und Cloppenburg velkou prodejnu a trocha fantazie byla vítaná změna. Němci mají perfektně organizovaný systém projekce a realizace i povolování staveb. Ten v Česku silně postrádám, ale Britům závidím jednoduchý systém.
Důležité realizace
Jako důležité bych jmenoval tři realizace: interiery šestihvězdičkového Hotelu Plaza Wien. Navrhl jsem koncept orientovat se na tradici Wiener Werkstetten brněnského rodáka Josefa Hoffmana.V realizační fázi objekt doplnili prvky mobiliáře jiní architekti. Dále Hotel Intercontinental proto, že přes velkorysost urbanistického konceptu, obohacuje Staré Město a to je něco, co se snad od té doby v Praze nepodařilo. Nakonec třeba úpravu sálu domu Jockey na Zámku Štiřín, pro dojem z osvětlení, které jakoby vychází z restaurovaných kamených sloupů.
O mých projektech a tvorbě si uděláte obraz na výstavě k otevření Pavilonu Slunce.
Jiří Georg Gebert
