Slapská přehrada

Slapská přehrada byla první tzv. stavbou socialismu a zahájena byla v roce 1949. Plány a myšlenky na výstavbu přehrad na Vltavě však spadají do mnohem dřívějšího období, byly zcela vážně diskutovány již na počátku 20. letech 20. století. Prvním stupněm vltavské kaskády se stal vodní stupeň u Vraného nad Vltavou vybudovaný v letech 1930 - 1936. Další měly přijít na řadu přehrady Štěchovice a Slapy. Přehrada Štěchovice byla původně uvažována jako vyrovnávací nádrž přehrady Slapy a o obou přehradách bylo v dokumentech mluveno jako o dvou Štěchovických přehradních stupních. Místo pro zbudování přehrady Slapy bylo však původně vybráno zcela jinde. Původní lokalita byla vybrána v říčním kilometru 151, což je místo u dnešního letoviska Nová Rabyně. V letech 1928 - 1929 byl na tomto místě dokonce proveden podrobný geologický průzkum. V letech 1930 - 1932 byla budována od osad Buš (na levém břehu) a Stromeč (na pravém břehu) k Vltavě nová silnice, která měla sloužit jako přístup ke staveništi přehrady a která měla po vybudování přehrady přecházet přes její korunu. Je to ta silnice, kterou dnes sjíždíme od Neveklova k letovisku Nová Rabyně a od Buše ke golfovému hřišti a dále na Skalici. Z železniční stanice Davle byla vyprojektována železniční trať do Přestavlk, která měla sloužit pro dopravu stavebního materiálu. V létě roku 1930 bylo dokonce započato s vyměřováním této trati přímo v terénu. Díky nastalé hospodářské krizi a ne zcela dobrým výsledkům geologického průzkumu byla však stavba Slapské přehrady nakonec odložena. Stavba přehrady Štěchovice byla započata až na podzim 1937. Napuštěna byla v roce 1943 a ještě několik let poté probíhaly dokončovací práce zejména na plavebních komorách a přečerpávací elektrárně. Stavba přehrady Slapy byla opět odložena díky nastalému válečnému konfliktu. Teprve v roce 1948 byl proveden nový geologický průzkum na novém místě u Třebenic a podle projektu Ing. Záruby započala stavba Slapské přehrady v roce 1949.

Staveniště přehrady se nacházelo na poměrně velice špatně přístupném místě. Šlo o hluboký skalnatý kaňon bez jakékoli přístupové komunikace. Nejprve bylo potřeba vybudovat zázemí pro dělníky a techniku. Na planině nad Vltavou pod Třebenicemi, začalo vyrůstat sídliště pro ubytování pracovníků, kanceláře a další potřebné provozy. Stejně tak na planině nad Vltavou, v místě dnešního letoviska Nová Rabyně, bylo vybudováno sídliště pro ubytování dělníků se zázemím (budovy dnešního hotelu Nová Rabyně). Od Obce Slapy se začala ve svazích na levém břehu Vltavy budovat nová přístupová komunikace na staveniště. Problémem byl přísun stavebního materiálu. Za tímto účelem byly do Třebenic vybudovány dvě nákladní lanovky. Jedna vedla z nedalekého kamenolomu v Teletíně a sloužila k dopravě kvalitního stavebního kamene. Druhá vedla až k železniční zastávce Luka pod Medníkem, kam byl po železnici dopravován materiál a lanovkou byl dále přepravován na staveniště u Třebenic. Pro ochranu staveniště v korytě Vltavy byly vybudovány dvě menší stavební hráze. Pro odklonění toku řeky byl ve skalisku na pravém břehu vyražen tzv. obtokový tunel, kterým Vltava proudila po několik dalších let a jeho vyústění je dodnes možno vidět ve stráni na pravém břehu pod přehradou. Napouštění zdrže započalo postupně roku 1954. Díky vytrvalým dešťům v jižních Čechách a nastalé povodni byla však nakonec zdrž napuštěna během několika málo dní. Přehrada tehdy nebyla ještě dokončena, chyběla mostovka, některé uzávěry přelivů a další technologie. Přesto se voda přelila přes korunu hráze a několik dní se valila přes přepady. Byla to první zatěžkávací zkouška, v které přehrada úspěšně obstála. Díky nedostatku místa v okolí přehrady byl oproti běžným zvyklostem umístěn objekt elektrárny přímo pod přelivy, do tělesa hráze. Jde o poměrně unikátní řešení, které sebou však nese i problémy v podobě zatékání do haly elektrárny v době využívání přelivů přehrady. Na přehradě již nebylo počítáno se stavbou plavebních zařízení (tak jako třeba u přehrad Vrané a Štěchovice), čímž byla definitivně znemožněna možnost nákladní i osobní plavby a veškeré lodě musejí dnes končit pod přehradou. Stavba byla definitivně dokončena v roce 1955, ato včetně uvedení elektrárny do zkušebního provozu. V následujícím roce bylo pak ministerstvem zemědělství, lesů a vodního hospodářství vydáno povolení k trvalému provozu.

S napuštěním přehrady zmizelo pod hladinou jezera nádherné údolí s několika vesnicemi, mnoha samotami a romantickými zákoutími. Těsně za přehradní zdí zmizel pod hladinou jezera i tzv. Horní slap se skaliskem Sedlo, na kterém se tyčil mohutný pískovcový sloup - památník na splavnění Vltavy. Horní slap se skaliskem a sloupem byly počátkem tzv. Svatojanských proudů - peřejí, které se z tohoto místa táhly hlubokým údolím až do Štěchovic. Horním slapem byla nazývána nejmohutnější peřej, převalující se přes skalní práh, vybíhající právě ze Sedla, které v tomto místě zasahovalo až za polovinu řeky a přehrazovalo ji. Na skalisku Sedlo stál od roku 1643 několik metrů vysoký pískovcový sloup, zvaný též jako sloup Ferdinandův. Na jeho vrcholu byla až do roku 1918 umístěna plechová rakouská orlice. Sloup byl vystavěn jako památník na dokončení rozsáhlých úprav koryta řeky sloužících pro zvýšení bezpečnosti plavby ve Svatojanských proudech. Tyto práce inicioval a organizoval strahovský opat Kryšpín Fuk, sídlící na zámečku v nedalekém Hradištku. V roce 1722, při příležitosti blahořečení sv. Jana Nepomuckého, byla hned vedle Sedla postavena kamenná socha. Od té doby byl tento úsek řeky nazýván Svatojanské proudy. Roku 1890 musela být socha pro špatný stav opravena, ale v roce 1908 ji bylo nutno stejně vyměnit za sochu novou. Při výstavbě přehrady byl sloup ze skaliska sejmut a společně se sochou sv. Jana Nepomuckého byly přeneseny na nová místa pod hrází. Zde je možno je spatřit dodnes.

Trasa a doprava na místo

pěšky (cca 6 km):

Z výchozího bodu je potřeba dorazit na náves ve Slapech. Zde se napojíte na červenou turistickou značku směr Rovínek. Kolem „Zázračné studánky“ dorazíte až ke kapli „Rovínek“. Odtud dále po červené turistické značce mírným stoupáním až k silnici Slapy - Třebenice. Zde červenou značku opustíte a vydáte se po silnici směrem doprava. Asi po 2 kmdorazíte přímo k přehradě. Pokud si chcete prohlédnout přehradu i z údolí, je nutné pokračovat dále směr Třebenice, kde se na parkovišti u restaurace napojíte na zelenou turistickou značku a sejdete do údolí. Po lesním schodišti sestoupíte až k silnici vedoucí k elektrárně. Minete sochu sv. Jana Nepomuckého a po několika desítkách metrů stanete přímo pod přehradou, kde stojí na skalisku i původní Ferdinandův sloup, přenesený sem zároveň se sochou sv. Jana ze zátopové oblasti. Jedná se o vycházku pro průměrně zdatného turistu. Je však mít na paměti, že část cesty je potřeba absolvovat po poměrně frekventované silnici.

kolo (cca 6 km):

Stejná trasa jako pro motorizované návštěvníky. Trasu na kole zvládne každý průměrně zdatný cyklista.

auto (cca 6 km):

Pokud se chcete k přehradě vydat autem, je potřeba se dostat do Slap na křižovatku u motorestu a zde odbočit doprava směr přehrada a Nová Rabyně. Silnice vás po několika kilometrech dovede přímo k přehradě. Zaparkovat je možno na kraji silnice směr Třebenice. Pokud si chcete prohlédnout přehradu z údolí, je nutné zaparkovat až přímo v Třebenicích na parkovišti u restaurace a vydat se po zelené turistické značce směrem k řece. Po lesním schodišti sestoupíte až k silnici vedoucí k elektrárně. Minete sochu sv. Jana Nepomuckého a po několika desítkách metrů stanete přímo pod přehradou, kde stojí na skalisku i původní Ferdinandův sloup, přenesený sem zároveň se sochou sv. Jana ze zátopové oblasti. Jedná se o výlet skutečně pro každého.

Souřadnice GPS

www.mapy.cz - 49°49'25.295"N, 14°26'2.63"E

Mapa

mapa edice KČT č. 38 / B5

Mapa 09

Mapu je možné otevřít v samostatném okně a trasu si prohlédnout v detailu.