Vystavujeme

Léto 2016

Práce jako sen….

Drobná, sympatická blondýnka s úsměvem na tváři a štěnětem na vodítku vstupuje do budovy Pavilonu Slunce na Slapech. Panečku, to je pro mě překvapení, když si představím, jaké věci vznikají pod jejíma rukama, jací obři z bronzu (a nejen z něj) vychází z její dílny! Žije v hájence na samotě u lesa, kde má i svůj ateliér, psy a koně a na první pohled i pocit je to prostě pohodářka. Jsem opravdu ráda, že tato mladá dáma, výtvarnice, sochařka, ale i kurátorka v jedné osobě bude mít v létě velkou výstavu právě u nás v Galerii sv. Jan na Slapech. Seznamte se: PaulinaSkavova.

V její rodině mají k výtvarnu, umění a tvoření vůbec blízko. Paulina je sice jediná, kdo se rozhodl jít touto cestou i profesně, ale původně to v plánu neměla. Tak nějak se u nich předpokládalo, že z ní bude učitelka, jako je třeba i její sestřenice. Po gymnáziu ale místo na vysokou školu odešla na střední sochařsko - kamenickou školu do Hořic, kde se chtěla připravit na talentovky na AVU a jak sama říká, pro rodiče to byl šok.

A co vás tedy přivedlo k té potřebě vyjadřovat se prostřednictvím umění, artefaktů….?

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že potřebu tvořit máme v sobě každý, jen se to liší v intenzitě a projevu. Mě k tomu vedla a moc mě podporovala moje maminka, která to vlastně dělá dodnes. Člověka ovlivňuje spousta faktorů, rodina, škola, prostředí, ve kterém vyrůstá. Teď ani sama nevím, co bylo to zásadní. Na co si pamatuji, je, že mě bavily různé materiály, které jsem našla, například kyt na okna…. Modelování jsem měla už tehdy v sobě, asi …

Dostala jste se na výtvarnou školu hned na poprvé?  

Řekla jsem si, že si dám dva pokusy. Dostala jsem se hned na poprvé, jsem asi klikařka. Vtipné bylo to, že jsem se původně hlásila do ateliéru k profesorovi Zeithamlovi, k mému štěstí si mě ale na talentových zkouškách vybral pan profesor Nepraš.

V ateliéru prof. K.Nepraše studovala Paulina vlastně až do jeho smrti, pět let … poté přešla na intermediální ateliér k prof. M.Knížákovi….což je popravdě hodně velký rozptyl. Jací asi byli oba pánové jako pedagogové a vůdci svých ročníků? Osobně mám věci Karla Nepraše opravdu hodně ráda, považuju jeho objekty za geniální spojení moderního a klasického vyjádření, jeho kovové konstrukce jsou pro mě jako umělecké oxymoróny – ultramoderní a nové materiály, nové tvary a barevnost v kontrastu klasické zpodobnění…Na druhou stranu Milan Knížák ve mně svými díly vyvolává hodně rozporuplné emoce blízké spíše škále negativní, což je samozřejmě taky poslání umění, jakákoli emoce je dobrá, protože v člověku něco roznítí a rozpoutá jeho vlastní mozek, nicméně výběr mezi díly oběma autorů by pro měl byl zcela jasný: Nepraš 100% ano a Knížák 100% ne. Proto mě velice zaujalo, když jsem zjistila, že Paulina prošla školu právě pod vedením těchto dvou tak odlišných výtvarníků (soudě dle jejich děl nikoli dle osobnosti!). 

Ano, měla jsem to nesmírné štěstí, že jsem studovala v sochařském ateliéru u profesora Karla Nepraše. Byla to krásná léta, moc ráda na studia vzpomínám a je mi líto, že tu pan profesor už není. Tak, jak popisujete jeho práci, takový byl on i člověk, uměl si udělat legraci sám ze sebe, jeho smysl pro humor byl směsí ironie a hravosti. Současně měl v sobě nesmírnou pokoru, uměl nás podpořit v hledání sebe sama. Ráda v této souvislosti poslední dobou cituji, že talent je jako kůň, záleží na tom, kdo na něm jede. V roce 2002 pan profesor odešel, byla jsem v pátém ročníku a bylo to strašný, najednou se mi vytratil smysl, proč na škole zůstávat, byli jsme všichni jako sirotci. Dostala jsem tehdy nabídku, dokončit studium v intermediálním ateliéru u pana profesora Milana Knížáka. Byla to pro mě výborná zkušenost, vysoká škola asertivity. Pana profesora si vážím, je to složitá osobnost a přirovnání, že „blesky bijí vždy do vrcholků hor“, je na místě. Pro mě bylo důležité, že jsem od pana profesora Knížáka v danou chvíli dostala motivaci a podporu, abych zrealizovala diplomovou práci, a to bylo důležité k dokončení jedné etapy.

Kdo další z profesorů nebo z umělců pro vás je a nebo byl vzorem, motivací…?

Do dneška se mi nepodařilo přestřihnout pupeční šňůru s naší alma mater, stále tam jezdím a udržuji kontakt s některými pány profesory, je to už doživotní potřeba konfrontace. Mezi mé oblíbenkyně, které obdivuji za to, jak tvořily a co prožily, patří Alina Szapacznikow, studovala po válce v ateliéru Josefa Wagnera, její věci jsou nesmírně nadčasové. Mám ráda práce Mereth Oppenheim a ze současných autorek například Sarah Lukas.

Máte za sebou taky hodně zahraničních stáží, Mexiko, Švýcarsko, Finsko…co vám daly?

Myslím, že každá zahraniční cesta je zkušenost a forma vzdělávání, pokud tedy jste v centru dění, poznáváte kulturu a mentalitu dané země. Na cestách jsem byla sama, tím více jsem se snažila infiltrovat a poznávat. Čím jsem ale starší, tím víc je mi dobře doma, užívám si rodinu, naše zvířectvo a ateliér.

Co nejvíce ovlivňuje vaši současnou práci?

V podstatě zpracovávám to, co se děje kolem mě, hraju si s tématy, vytvářím si své příběhy. V soše je to náročné, protože samotný tvůrčí proces je dost zdlouhavý, je těžké udržet koncentraci a téma mě musí hodně bavit, aby mi to vydrželo.

Jakou roli ve vaší práci hrají klasické techniky, malba a kresba, mám na mysli to, co staří mistři nazývali „řemeslo“?

Nejraději modeluji, nerozlišuji, jestli pracuji na zakázku nebo zpracovávám něco svého, vždy k tomu musím vymyslet příběh, který pak roste s tou sochou. Jsem sochařka, ráda vycházím z řemeslné zkušenosti. Hlína se dnes pomalu vytrácí ze sochařských ateliérů, což je škoda. Pro mě to bude vždy jeden ze základních materiálů. Ráda pracuji s bronzem v mé oblíbené slévárně HVH v Krkonoších, kde mám skvělé podmínky pro práci., Přesto se nebráním movým materiálům, pryskyřicím a polyuretanovým materiálům. Lákají mě i 3D techniky, ale v návaznosti na něco, co vzniklo haptickou (=hmatovou) cestou.

Myslíte, že se uměním dneska dá uživit? Kombinujete volnou tvorbu například s tvorbou reklamní na zakázku? Je tohle ta cesta, jak se živit malováním?

To je různé a u každého je to jinak. Já mám velké štěstí, že nejsem odkázaná na to, jak si na sebe vydělám svou tvorbou, což je osvobozující. Pracuji jako kurátorka pro Galerii UFFO, což mi dává jistotu a řád. Díky tomu, že jsem ale zůstala věrná sochařině jako řemeslu, tak nemám nouzi o klasické zakázky jako jsou portréty, pamětní desky, realizace do konkrétních prostorů, většina zakázek je v bronzu. U rozměrnějších soch či objektů pracuji s polystyrenem. Vlastně každá socha si řekne o svůj materiál, podle toho se postupuje při odlévání a pak i při povrchových úpravách.

Jak jste sama zmínila, pracujete jako kurátorka v Galerii UFFO, jaké to je, být chvíli na opačné straně „barikády“?

Tvorba je osamělá činnost, proto je pro mě osvěžující být na chvíli mezi lidmi a mít na práci úplně jinou činnost. Přesto i tato práce je velmi kreativní, potkávám se s lidmi, kterých si vážím a mám je ráda.

Jak už zaznělo, Paulina působí pohodově a vyrovnaně, možná k tomu přispívá i to, že žije v odlehlém koutě jižních Čech a setkání s lidmi si užívá. Bere den jako celek, dobře strávené odpoledne musí navázat na dobře strávené dopoledne. A ačkoli by to člověk asi u umělkyně nečekal, věřte, že Paulina má ráda plány a úkoly, pevný řád. Ten v ní vytváří pocit bezpečí. Na každý den si stanoví nějaký malý cíl nebo úkol, a když ho splní, tak se odmění. A vzhledem k tomu, že je hodně na cestách, tak si dělá i týdenní plány. Svou tvorbu střídá s prací pro galerii UFFO.

Do ateliéru pak chodím na celý den, pracuji na několika věcech současně, abych se nezakoukala. Některé sochy se klubou dlouho, všechno chce svůj čas a tvorba obzvláště. Pak si dávám dny na vystřízlivění, kdy se věnuji práci pro UFFO. Ráda trávím čas s mým partnerem, společné chvilky jsou nám vzácné, protože jsme oba dost vytížení. Ráda se věnuji našim psům a koním.

Na Slapské výstavě se můžete těšit na díla, která v ateliéru Pauliny Skavova vznikala v posledních letech, bude to výběr nejen soch, ale i objektů a nástěnných plastik a spolu s autorkou věřím, že vystavené exponáty vás pobaví a budou vtipně korespondovat s interiérem. Od začátku červan do konce sezóny 2016 jste všichni srdečně vítáni!

BOX:

Moje práce je vlastně můj sen, který si snažím plnit. Přeju si mít ze své práce radost, pokud tím potěším i někoho jiného, je to dvojnásobná odměna. Ostatní buď přijde samo, nebo taky ne, ale člověk by se měl radovat z maličkostí.

 

 

MgA. PAULINA SKAVOVA                                                                                   www.paulina.cz

Paulina Skavova (1976) je jednou z těch vzácných současných autorek, které ve svém díle úspěšně a osobitě rozvíjejí tradici českého figurálního sochařství. Ač fundamentálně vychází z klasických archetypů a tradičních fabulací, přetváří je dle „obrazu svého“, transponuje je do nových a překvapivých kontextů. Zároveň ale kategorii klasického sochařství překračuje svým přesahem ke konceptuálně zaměřené tvorbě, vytváří objekty a instalace, věnuje se performanci. Je všestrannou tvůrkyní, jejíž dílo je vizuálně silné, emotivně nabité, mnohdy provokativní, ironicky zabarvené, prodchnuté kontrastujícími a nejednoznačně interpretovatelnými obsahy. Paulina Skavova emancipovaně zachycuje svou ženskou zkušenost v tomto světě. Její vlastní osobnost se do jejího díla promítá s takovou intenzitou, že možná více než o vnější realitě, vypovídá její tvorba především o ní samotné, o jejím extrovertním já.

PhDr. Rea Michalová, Ph. D., kurátorka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze

Studium

1991-1995      Gymnázium Trutnov

1995-1997      SPŠKS Hořice

1997-2002      AVU Praha, Sochařská škola profesora K. Nepraše

1999                Studijní pobyt Helsinky

2002-2003      AVU Praha, Intermediální ateliér profesora M. Knížáka

2003-2004      Postgraduální studium, HGK Luzern, Švýcarsko

Od roku 2010 kurátorka výstav ve Společenském centrum UFFO v Trutnově

Stipendia

2008                Studijní pobyt, Mexiko, Acapulco

2003                Bundesstipendium, Bern

2002                Egon Schiele Art centrum, Český Krumlov

1999                Erasmus, studijní pobyt, Helsinky

Ocenění

2001    Ateliérová cena, AVU Praha

2002    Cena Jany Rybářové, Fundazione Europea Margherita, Itálie

Zastoupení

Městská galerie, Trutnov

Národní galerie, Praha

MuMo, Praha

Soukromé sbírky v Čechách, v Polsku, v Německu, v Rusku a ve Švýcarsku

Realizace

2016

New York, kolekce UNDERWEAR, pro České centrum

2015

Praha, realizace soch a reliéfu Lykanů do filmu UNDERWORLD

Trutnov, realizace soch bronzových permoníků na Krakonošově kašně

Moskva, bronzová socha koně Achalteke

Písek, Světluška – lampa, areál nemocnice

Trutnov, socha pro firmu Kasperkovo

Mladé Buky, realizace sochy pro firmu Grund a.s.

2014

Praha, realizace sochy Griffina, film CROSSING LINES 2

Bohdaneč, bronzová socha Krista

2013

Trutnov, bronzová soch Rýbrcoula na kruhovém objezdu

Manchester, bronzová socha Franka Sidebottoma

Představení Antiwords, Spitfire company ( Miřenka Čechová, Petr Boháč )

Praha, pamětní deska herce Radovana Lukavského

2011

Praha, představení Bad clowns, Spitfire company

Praha, Traffik dance, Spitfire company

Písek, Busta doktora Šťastného pro nemocnici

2010

Ostrov, realizace busty Antonína Rückla a sochy Vilímka Ostrovského

Trutnov, realizace bronzových soch před Autostylem

Praha, spolupráce s Jiřím Sozanským, na modelu sochy M. Horákové

Praha, film Odcházení (režie V. Havel)

Praha, Představení Procesy ( režie P.Boháč.)

2008

Praha, Negativ, film Protektor (režie M. Najbrt)

Praha, Kampa Artphone

Praha, O2 Aréna, Budka linky důvěry

2005

Praha, Bistrofilms, figura hráče ( režie M. Nohejl)